Místo: Mimoň
Termín: 23. - 25.dubna 2011
Autor: Andra
Scházíme se tradičně ráno ve škole na kopci:Vodičkovi, Svobodovi, Bydžovští, Brunclíci, Hníkovi, Michal, Zlatíčko malého Míši, Andra.
Bydžovští si dělají výlety auto-pěšo, my ostatní sledujeme Vláďův boj s tyčí, na kterou umísťuje našemu nejmladšímu účastníkovi jeho kolo, aby ho měl v závěsu. Boj celkem vítězně končí po 12 hodině a tak naše cyklo poněkud opožděně jede do Mimoně. Staví se na lahváče na Hradčanech, v lese stihne šampáńo a pak pokračuje do Starých splavů. Tady si najdeme nám známý bývalý bordýlek, kde máme zamluvený oběd. Zde již podruhé potkáváme Ondrovu profesorskou kolegyni rovněž cyklo a Ondřej je před majorem a nastoupenou jednotkou chválen. Zejména u mladé generace je prý oblíben. Kdo jiný může být u budoucích pedagogických pracovnic zbožňován než mladý básník! V Doksech se staneme plážovými povalečáky u kávy zatímco vojíni Ondřej a Karel vyzkouší teplotu a kvalitu vody, aby tak ohromili místní mladé dámy. Zpátky se vracíme rovněž přes Hradčany a tentokrát se stavíme na točené v místním konzumu.
Spíme netradičně v tělocvičně, protože spací místnost se stala dokumentačním střediskem zvaným archív. Večer tělocvična láká k různým hrám, které si nejvíce vychutnal stále nestárnoucí Vláďa Brunclík.
My ostatní se jako obyčejně veselíme v kuchyni, která slouží k výuce vaření a inspirováni místem, zde předkládáme různé lahůdky české i americké kuchyně. Karel dostane od Kristýny dodatečně k svátku dárek na hraní. Jaký nenapíšeme, ať se pochlubí sám.
Suma sumárum vrátili jsme se v 7 hodin a ujeli 40 km.
Ráno po několika zvoněních nás opouští trasa auto-pěšo, protože se stává trasou předoperační. Cyklo hledá Karlovy klíče od bytu, až Jitka nakonec odhalí, kam si schovává věci správný banjista. Po vyklepání nástroje se vydáváme přes Mimoň a Novodvorské rybníky do Hamru. V lese v barácích bývalých dolů se stáváme částí jakési válečné vřavy, dokonce díky ztrátě trasy překračujeme nepřátelská území dvakrát. V Hamru si najdeme otevřenou hospůdku se zahrádkou. Program koupání v Hamerském jezeře se ale neuskutečnil, protože oba vojíni se štítili bahna. Ve Stráži pod Ralskem dortová sekce objeví cukrárnu s velkým výběrem sladkých pochoutek. Cestou zpět domů navštívíme námi známou průrvu Ploučnice, kde došlo k aktu opuštění lodě kapitánem. Hlavní účastníci kapitánova vodního kolapsu se zde památečně vyfotografují. Za průrvou se naše trasa rozdělí na 2, skupina mladá (nacpal se do ní namyšleně i major) se po červené vrací rovnou do základny, my staří si uděláme tradiční výlet do Brniště a zpět na pivo. V námi oblíbené hospůdce neobsluhuje příjemná mladá slečna, ale zcela obyčejně vyhlížející Číňan. Ale točili dobré pivo naši skorokrajani.
Večer se sluníme v Átriu, kam se dostáváme okny a vojín K. je zde ostříhán. Ostatní příslušníci mužského rodu se ztratili, prý musí plést pomlázky. Co dělal zrzavý, co si pomlázky jenom půjčuje, se nám nepodařilo zjistit. Možná sháněl učebnici čínštiny.
V Átriu nás navštíví motorkáři Jana s Pepou. Společně jsme probrali, jaký byl Pepův autorský ohňostroj na Silvestra, když nám byl výhled z Ostrého poněkud zamlžen. Motorkářský obleček obdivujeme a fotografujeme, ale podobá se poměrně vánočnímu sudeťáckému, zejména v kšandách.
Když přestane svítit, přesuneme se do kuchyně a na přání řidičů ráno domů spěchajících jsou odšpunotány tekuté vejce ještě před koledou.
Suma sumárum v celkem náročném dni 10 – 17 hodin ujedeme zase 40 km.
Z jedné na druhou začíná hasičský poplach. Major obětavě zkoumá, zda nehoří škola nebo její okolí. Hořelo, ale jinde a hlukem zdecimování pletači kupodivu nevyužili situaci k vyzkoušení pevnosti pomlázek. Ráno nás probudí zase několik zvonění a mobil. Ještě, že povinná docházka začíná nejdříve v 7 hod.
Hasičské intermezzo inspirovalo VV ke koledě
Hody, hody doprovody,
já jsem malý zajíček
zapálil jsem v noci školu
teď chci pytel vajíček.
Většina nás opouští pod různými výmluvami, celkem trapnými: zrzavý vojín, že má moc práce. Že by holky se chystaly s vejci na konzultaci?
Zbytek Velikých Nočáků se vydá na kratší výjezd kolem Hvězdova rezervací u Hradčanských rybníků. Cestou kapitán převádí ralye favorita v písku (pořád jsme cyklo). Za Hradčanami si najdeme námi již jednou projeté bývalé ruské vojenské letiště a pak už se vracíme ke škole, kde naskáčeme do aut směr Praha. Což se nám podaří v půl druhé.
Od 10 hodin jsme ujeli přes 30 km.
Jednoduše se dá říci, že jsme se pohybovali hlavně kolem Hradčan. To potěšilo zejména nás, kteří na Hradčanech přes narození, dětství , mládí, veselý střední a ještě veselejší stáří si užíváme.